- 1.6.2020
Pátek 22. května 2020 se stal dnem, kdy z našeho středu odešel kolega, kamarád a přítel …. Co říci ve chvíli, kdy slova spíše polykáme v návalech smutnu, pláče a slz. Jak pochopit, že už se nikdy neotevřou dveře a že už nikdy neuslyšíme jeho pozdrav. Jakým způsobem přijmout fakt pomíjivosti bytí. Nejde to…
Když Vám nečekaně zemře osoba blízká a drahá, neztratíte ji najednou. Ztrácíte ji postupně a dlouho. Jak plyne čas, přestanou jí docházet vzkazy, z místnosti vyvane její vůně a nakonec se vytratí i její šaty ve skříni…Stále přibývá částí, které z ní postrádáte. A najednou přijde den, kdy zvlášť silně pocítíte, že Vám nějaká určitá část chybí…a teprve tehdy si uvědomíte, že je pryč, a to navždy….
Dominiku, víc slov už není třeba. S Tvým odchodem odešlo i kus našeho života, ale zároveň budeš žít dál v našem srdci.
Sbohem a díky
U příležitosti této tragické události vzniklo na štábu 532.prEB pietní místo.
